O pohanství

Pohanství nemá zatím obecně přijímanou definici. Samo slovo „pohan“ se původně používalo obecně ve smyslu „bězvěrec“, např. pro všechny národy a lidi, kteří nevěřili v  biblického Boha. V moderním pojetí se tím rozumí spiritualita, víra nebo v určitých případech náboženský systém, který je až na výjimky založený na předkřesťanských evropských tradicích, mytologiích a náboženských systémech a snaží se navázat na nebo zrekonstruovat tyto tradice. Správně se proto používá termínu „novopohanství“ (neopaganism), které se v běžné řeči z praktických důvodů zkracuje na „pohanství“. Lidé, hlásící se k některé z takových spiritualit, se klasicky (v nejobecnějším slova smyslu) nazývají jednoduše „pohané“ (pagans, heathens).

První vlnu oživování starých tradic můžeme vidět v 50. letech 20. století, kdy Gerald Gardner ve Velké Británii poprvé uvedl na veřejnost Wiccu, náboženský systém, který kombinuje šamanismus, hermetismus a lidové (přírodní) čarodějnictví a jehož nejvýraznějším rysem ve srovnání s dalšími náboženstvími je zřejmě uctívání ženského prvku (Bohyně) na stejné rovině s mužským (Bohem). Od té doby se ale pohanství značně rozrostlo na mnoho (často protichůdných) směrů, které jsou stejně významné jako Wicca. Patří sem rekonstrukcionalistické proudy, druidství (resp. novodruidství), etnické pohanství, šamanismus, urbanšamanismus, eklekticismus a další.

Společným prvkem všech těchto směrů se zdá být jak víra v nehmotné světy a bytosti (duchy, bohy), tak snaha navázat s nimi kontakt ve snaze rozvíjet sama sebe nebo zlepšit kvalitu svého života. V zásadě se přitom jedná o polyteistické systémy, které rovnou měrou kladou důraz na ženskou i mužskou polaritu. Pokud u některých proudů můžeme vypozorovat příklon k nadřazování jednoho pohlaví nad druhým, jedná se zpravidla o příklon k matriarchátu. Většině z pohanských proudů je vlastní pozitivní vztah k přírodě a důraz na svobodnou vůli a osobní zodpovědnost, která se (až na výjimky) projevuje tolerancí vůči jiným vyznáním, sexuální orientaci a stylu života.

K pohanství patří mnoho dalších charakteristik. Co ale dělá pohana pohanem, je především jeho vlastní přesvědčení. V nejobecnější rovině platí, že pohanem není ten, kdo se necítí jím být, i kdyby splňoval všechny výše zmíněné body.